Opera plus:
„Les oiseaux dans la charmille/ Ptáci ve vrcholcích stromů… je árie okouzlení láskou a přírodou, Jacques Offenbach ji v Hoffmannových povídkách zkomponoval pro Olympii, pozoruhodnou loutku. Evu Hartovou přivezli na pódium skutečně jako loutku a ona loutku též dokonale hrála pohybem očí i topornými gesty rukou, v pauzách jí přicházel asistent klíčem dotočit energii. Eva Hartová má praxi v divadle v Ústí nad Labem, zpívá skvěle i barokní operní repertoár a její koloratury byly dokonalé.“
Klasika plus:
„První část „Evropský operní a operetní svět“ po pěkném průvodním slovu Ester Pavlů, jímž uváděla každou árii, zahájila výtečná sopranistka Eva Hartová, … Postavu loutky Olympie z fantaskní opery Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha Les oiseaux dans la charmille (Ptáčci v altánku, denní hvězda na nebi, vše mluví o lásce…) zvládla s takovou bravurou, až publikum tajilo dech a současně se výborně bavilo. Sopranistka jako loutka byla přivezena na pódium a při perfektních pohybech dřevěné loutky výtečně zpívala svým krásně znělým a výrazově dokonale uchopeným podáním.“
Opera plus :
„Hvězdou večera byla Eva Hartová. Zásluhu na tom má i sám Grétry, jelikož pro titulní roli napsal nejefektnější árie. Eva Hartová však bezpochyby vyzpívala všechny s naprosto přirozenou dokonalostí, její koloratury mají lehkost samozřejmé ozdoby bez okázalé virtuozity, která se zejména do slavné a náročné nápodoby krásy ptačího švitoření v árii La fauvette avec ses petits (Pěnice se svými mláďaty) nejedné zpěvačce vloudí.“
Klasika plus:
„… Eva Hartová vládla vždy velmi pěkným hlasem a dodala mu vnitřní plnost.“
„V závěru Eva Hartová přednesla árii Donny Anny Non mi dir a připomněla mi Jarmilu Novotnou z fotografií – oduševnělostí prodchnutým hlasem v náročné árii a mírnou podobou, byl to jen okamžik souznění, genius loci…“
Göttinger Tageblatt:
(překlad)
„Sólistka se v první polovině koncertu představila árií Gildy „Caro nome“ z Verdiho opery „Rigoletto“ a árií Musetty „Quando me’n vo“ z Pucciniho „Bohémy“ jako mimořádně kultivovaná pěvkyně s obrovským hlasovým materiálem, zářivými vrchními tóny a živou hudební interpretací v mnoha různých výrazových kvalitách.“…
„Hartová si pro své příspěvky v druhé části večera obměnila šatník. Zpívala koloraturní árii z Gounodovy opery „Roméo et Juliette – Je veux vivre“ a rozpustilou árii „Mein Herr Marquis“ z operety Johanna Strausse „Die Fledermaus“ v zářivě červené barvě. Charaktery postav odlišila ostrými konturami a různými hlasovými barvami, jejichž nuancemi disponuje v nepřeberném množství.“
Časopis Harmonie:
„Následující árie Gildy ve Verdiho Rigolettovi se ujala Eva Hartová, která po studiích v Praze a ve Výmaru je již sólistkou Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Koloraturní soprán plně rozvinula v árii Gualtier Maldè!… caro nome s úžasnými, nádherně vyzpívanými výškami a jemným projevem zaujala publikum vyzrálostí, výjimečným jasem, její vystoupení patřilo k nejlepším.“